Jak jsem chtěla být hubená

Bylo mi 16 let, když jsem se poprvé rozhodla, že musím zhubnout. Nebyla jsem ani trochu tlustá, ale chtěla jsem být štíhlejší. Kéž by mi to tenkrát někdo rozmluvil - i když nejspíš bych si stejně nedala říct. Jsou chyby, kterými si člověk musí projít sám. Kdybych mohla vrátit svoje rozhodnutí zhubnout, udělala bych to. Celý proces své snahy shazovat kila rozdělím do několika fází:

1. DIETAŘENÍ

Když nevíte o jídle vůbec nic, snad jen to že byste asi neměli jíst rohliky s paštikou a dát si místo toho okurku, do googlu hodíte "dieta" a vyjede vám tři sta dvacet různých drastických způsobů, jak zhubnout. Já si vybrala Mačingovou. A radím vám dobře - nedělejte to. Bylo to nejhorší rozhodnutí mého života. Dieta sama o sobě mi nevadila. Hlad jsem neměla, ale po dvou týdnech mě to přestalo bavit. Sekla jsem s tím a začala se cpát. Našla jsem si nového parťáka jménem jojo efekt. Po letních prázdninách jsem se vrátila do školy o x kilo těžší a ostatní si toho všimli. Pro holku, která chtěla být krásná a štíhlá, to byl konec světa.

2. "ZDRAVĚ" ZNOVU A ZNOVU

A tak jsem se rozhodla to shodit jinak. Budu si dělat zeleninové salátky, vařené kuřecí s brokoškou, musli s jogurtem. To jsou ty klasické plány, které vám vydrží 3 dny a pak spasete tabulku čokolády. Myslela jsem si, že je to slabá vůle, byl to ale spíš jednoduše nedostatečný příjem. A tak to bylo pořád dokola. Při dlouhých večerech sama doma jsem se ráda obklopovala jídlem a koukala na seriály. Postupně se se z toho stalo záchvatovité přejídání, porucha příjmu potravy, o které se rozepíšu zase někdy příště.

3. KONEČNĚ TO PRAVÉ?

Na fb jsem našla skupinu Fitness Motivation CZ, díky které jsem se dozvěděla, že existuje nějaký bazální metabolismus, že tělo potřebuje kromě bílkovin tuky i sacharidy, které dokonce můžeme jíst po šesté večer, nebo třeba to že když budu posilovat, nebude ze mě hned kulturista. Spočítala jsem si denní příjem, zjistila jsem, že můžu jíst víc než jsem si myslela a naučila jsem se vařit. Ovesná kaše k snídani, jogurt s ořechy k svačině, rýže a kuřecí k obědu, knackebroty se šunkou a sýrem k další svačině a brambory s cottagem k večeři. Takový můj typický denní jídelníček. Byla jsem šťastná, spokojeně a dobře najedená, začala jsem chodit do fitka a zhubla jsem. Záchvatovité přejídání ustalo až na dny, kdy jsem neměla spočítáný příjem, tzv. cheat days. To byla vždycky pohroma, kdy jsem skončila s bolavým žaludkem sotva jsem vylezla z postele. Pořád se to ale stávalo třeba jednou do měsíce, a tak jsem stále měla krásné výsledky. Přišla jsem si děsně super, šťastná a sebevědomá. Moje nadšení ovšem nesdíleli kamarádi, se kterýma jsem seděla v hospodě o vodě a místo kina s popcornem jsem šla raději do posilovny. Já ale razila heslo "jdu si za svým snem" a šla jsem. Všechno bylo fajn, dokud...

4. PRÁZDNINY V ANGLII

Na konci třeťáku jsme s kamarádkou odjely na 5 týdnů pracovat do Anglie - dělat pizzu na hudební festivaly. Snová brigáda. Nevěděla jsem, jak to udělám s jídlem, jelikož vážit a řešit každé sousto bylo nemožné. A tak jsem se rozhodla dát si prázdniny se vším všudy. Jenže to u mě moc nefungovalo. Cpala jsem se čokoládami, sušenkami, pizzou, ale třeba i ovesnými vločkami. Cpala jsem se vším, čím to šlo. Kdykoli jsem byla sama, jedla jsem jídlo i tajně kamarádce. Moje přejídácí zvyky se opět začaly projevovat. Vrátila jsem se o 5 kilo těžší a pořádně obalená. Když jsem se poprvé uviděla doma v zrcadle, nemohla jsem přestat brečet. Jako bych mávnutím proutku zahodila veškerou snahu, kterou jsem do toho předtím dala.

5. NÁVRAT

Už jsem ale věděla jak na to. Nasadila jsem opět spočítaný příjem, začala znovu se cvičením a forma byla rychle zpátky. Po třech měsících už jsem se mohla chlubit vyrýsovaným bříškem. Nevydrželo mi to ale dlouho, protože se blížily Vánoce.

6. VÁNOCE

Pravděpodobně počátek té nejhorší fáze. Jídlo mi ovládalo život a já nevěděla, jak s ním naložit v tomto krásném období. Počítat kalorie v každém kousku cukroví? Upéct si zdravé cukroví? Dovolit si dát cokoli v ten jeden den? Dovolit si dát cokoli po celý týden? Nedat si nic nezdravého? Pro jistotu jsem se začala přejídat už měsíc předem. Moje psychika představu vánočního obžerství absolutně nezvládla a prosincové obžerství započalo. Kdyby jen prosincové...

7. NOVÝ ROK

Nový rok, nová předsevzetí. Od zítra už se nepřejím. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Víte, co jsem udělala 1.1.? Přejedla se k prasknutí. A motala jsem se v tom půl roku. Většina lidí si myslela, že stále jím zdravě, stále vážím každý gram svého jídla. A já přitom cestou domů nakupovala tašky čokolád a sušenek, protože jsem si nemohla pomoct. Nebylo to už doháněním nedostatečného příjmu, bylo to předchozím příliš restriktivním režimem. Ačkoliv jsem jedla dost, musela jsem se držet všech spočítaných gramáží. A to prostě dlouhodobě nefunguje. Alespoň u mě ne. Když jsem se rozhodla přestat počítat kalorie, abych se naučila jíst jako obyčejný smrtelník, bylo to ještě horší. Volná ruka sáhla po všem co viděla. Přejídání nekončilo. Ačkoliv jsem pro ostatní byla usměvavý človíček, kterého nic nterápí, doma jsem brečela a nesnášela sebe a svoje tělo, které stále jen tloustlo. Od doby, kdy jsem v 16 letech začínala hubnout, jsem přibrala za 3 roky kolem 15 kilo, špíček na břiše a pořádnou celulitidu.

A proto jsem tu teď, se svým blogem. Abych otevřela oči slečnám, které se trápí svým tělem. Které se trápí tím, že nevypadají jako vyretušované modelky z obálek časopisů. Těm, které mají problémy se záchvatovitým přejídáním. Holky, mějte se rády, vždyť to za to nestojí. Musíme si život užívat a ne ho nechat proplout nám mezi prsty, zatímco budeme počítat, kolik kalorií mají 3 rajčata a jeden plátek sýra!

Fitness lifestyle

V poslední době je čím dál více holek, které chodí do fitka zvedat těžké váhy. Jsou jich plné instagramy, zakládají si své facebookové stránky. Není nic špatného na tom, když někdo chce být zdravý a dobře vypadat. I já jsem byla vášnivá fanynka fitka, proteinových drinků a BCAAček. Fitko dělá krásný kulatý zadky a clean kuchyň pak vysněný břišáky. Není to ale pro každýho. Co tenhle životní styl přinesl mně?

1. Tělo

Ať je to dobře nebo ne, většina lidí to dělá pro tělo. I já jsem to dělala pro tělo. Chce to chvíli vydržet a nepolevit, a když pak po měsíci vyšpulíte zadek před zrcadlem, zjistíte, že už tam není tolik rosolu, zato je tam kus masa. Vlastní výsledky jsou tou nejlepší motivací pokračovat dál.

2. Disciplína

Naučila jsem se pevné vůli, striktnímu režimu. Měla jsem na každý den spočítaný jídelníček, zvážený každý gram rýže. Pravidelně jsem chodila do fitka. Místo sezení v hospodě jsem se šla potit k činkám. A naplňovalo mě to, byla jsem šťastná.

3. Ztráta přátel

Bohužel to ale vedlo k tomu, že jsem se přestala tolik bavit se svými přáteli. Motivační citáty vám řeknou, ať se obklopíte lidmi se stejnými zájmy. Ale byli to lidé, které máte rádi a o které přijít nechcete. Chcete s nimi jít na kebab a na pivo. Ale nemůžete, protože jste děsně fitness.

4. Falešné řešení

Měla jsem poruchu příjmu potravy, záchvatovité přejídání. Každodenní počítání jídelníčku mi přineslo řešení. Přestala jsem mít potřebu se přejídat, ovšem jen do chvíle, kdy jsem od svého jídelníčku neodbočila. Stačila jedna kostička čokolády mimo a už to jelo. Vyjedla jsem celou vesnici. Zdálo se to jako řešení, ale nebylo. Když jsem se rozhodla přestat vše vážit a počítat, přejídání přišlo v daleko větší míře než kdy dřív.

5. Uvědomění

Teď už vím, co je správné. Všeho s mírou. Uvědomila jsem si, co mě dělá šťastnou. Ať chci nebo ne, jsem člověk, který si zakládá na tom jak vypadá. Chci být hezká a štíhlá. To, jak vypadám, ovlivňuje moji náladu každý den. Bohužel. Ale už vím, že můžu chodit cvičit, protože mě to dělá šťastnou a můžu si uvařit ovesnou kaši, protože jsou to komplexní sacharidy. A můžu si taky dát točenou zmrzlinu s kamarádkou, protože je mám obě ráda a můžu taky celý den ležet doma u filmu s pytlíkem brambůrků, protože se mi nechce nic. Striktní režim je k ničemu, nejsem žádná bikiny závodnice. Chci být šťastná - a to jsem, když se udržuju fit a vyplavuju endorfiny, ale dám si rum s colou a smažák, kdy budu chtít.

To je zdravé, tohle ne

Mám dost rozdělování jídla na zdravé a nezdravé. Každý máme svoje tělo. Každé tělo potřebuje získávat energii, aby mohlo fungovat. Tuto energii získává z jídla. Ať je to smažák a hranolky, rohlík s marmeládou, špagety se sýrem, kuskus s kuřecím a nebo jogurt s ovocem. Všechno je to jídlo a všechno nám dává energii k přežití. V dnešní době máme nepřeberné množství různých druhů potravin, takže si můžeme vybrat jídlo, které nám chutná. Tím nechci říct, že se máme od rána do večera cpát bůčkem a zapíjet ho colou. Tím chci říct, že se nemusíme od rána do večera cpát brokolicí a zapíjet ji vodou. Můžeme si dát, na co máme chuť. Naše tělo se ozve, pokud to bude špatně. Když nás bolí břicho, jsme stále unavení a nebo prosedíme celý den na záchodě, můžeme být nemocní, a nebo nám naše tělo vysílá signál, že takhle se stravovat nechce. Někdy nám signál vyšle až z dlouhodobější perspektivy, když zjistíme, že už nám praská knoflík u kalhot a přes tričko přetýká Milánek. A tak holt vynecháme snickersku po obědě a místo hranolek si uvaříme brambory. Naše tělo ví co dělá a ví, kdy se má ozvat. Tak si dejte dort ke kafíčku, když na něj máte chuť. Je to normální. Nebudu si odpírat svíčkovou od babičky jenom proto, že držím štíhlou linii. O tom ten život přeci není. Je normální jíst všechno. Je normální jíst zeleninu, stejně tak jako jít s kamarádkou na pizzu. Je normální jíst to, co máme rádi. Je normální sledovat reakce našeho těla. Když přibíráme, tak někde ubereme. Když moc hubneme, tak někde přidáme. A když budeme jíst tak, abychom neměli hlad, ale nebudeme se přejídat (ale opět - všichni máme občas hlad, protože jsme se nestihli najíst a všichni se občas přejíme, protože ty chlebíčky na oslavě byly prostě super), tak si utvoříme k jídlu pozitivní přístup, budeme vypadat dobře a zdravě a budeme šťastní. Nenechme jídlo ovládat náš život!